Můj strýček Jack když narodil se, to bylo slávy!
Pan starosta gratuloval, bučely krávy.
Táta z něj chtěl každým coulem námořníka mít,
máma proto dávala mu slivovici pít.

Když Jackovi táhlo kvapem na čtrnáctý rok,
řek mu táta: Teď uděláš do života krok.
Máma ti dá slivovici a já okurku
a pojedeš třetí třídou až do Hamburku.

Jack se strašně vody štítí,
jak má námořníkem býti?
Původem z moravské vísky
moře nezná, zato zná whisky.

V Hamburku hned za nádražím v první ulici
Jackovi se začlo stýskat po slivovici.
Zapad do první putyky, už z ní nevyšel,
šestapadesát let o něm nikdo neslyšel.

Když mu bylo sedmdesát let a jeden den,
pohádal se s putykářem, zaplatil, šel ven.
Dojemný to vskutku pohled na tu postavu,
jak s vlajícím plnovousem kráčí k přístavu.

Jack se strašně vody štítí…

A tak Jack co vetchý stařec dílem náhody
poprvé v životě spatřil tolika vody.
Řek si: Hele, slivovice!
Skočil tam a pil
a než přišel vodě na chuť, tak se utopil.

Tak dlouho se vody štítil,
až se na tu vodu chytil,
původem z moravské vísky
měl pít sodovou vodu s whisky.