Kdesi dole v babiččině skříni
bydlí beduíni, v její skříni.
Křičí na mě: „Kámo, dej mi čouda,
cígo za velblouda!“ křičí na mě.

R: Dlouhý karavany jdou hlavní třídou,
dlouhý karavany jdou, já jdu s nima
zapít trable který jsou, který přijdou,
je to príma chvilku být mezi svýma.

Člověk míní, Pámbu zase mění,
beduíni v skříni zabydlení
karty hrají, pijí vodu z misek,
kdy je Šrámkův Písek, vyzvídají.

R: Dlouhý karavany…

V šeru skříně tiše dřepí blázen,
touží po oáze, po tvém klíně.