Za tuhého socialismu se tady opravdu navenek nic nedělo. Člověk chodil do práce a do průvodů, jezdil na chatu a měl klid. Nějaké nebezpečí byly pro něho jen zbytečně zneklidňující zprávy z daleka. Je až neuvěřitelné štěstí, že i dneska se plíží pachatelé a podminovávají koleje jinde než u nás, nepočítaje vyšinuté důchodce. Až člověka přepadá strach, kdy se něco stane i tady.
A pak bude po božském klidu. Možná i po Božském klidu.