Heslem „každému, co jeho jest” se zřejmě řídil akapelník, když na úsvitu Pětníku při aranži této skladbičky rozděloval role - upovídaná Manča vyfasovala hokynářku, Lenka, dívče krev a mlíko, mlékařku (a uřvanou Žandu), první první tenor v pořadí, kulturolog a literát Honzík, si zazpíval poetu, veselý Dan zpívajícího dělníka a útlý, lehký a pilný Honza "širokého Jana" a "zívajícího lenocha". Lidé se trochu vyměnili, ale i Jakub jako student jazyků by poetou mohl být, stejně jako technik bezpečnostních zařízení Jirka dělníkem.