Asi po dvou letech jsme se vrátili k tomuto neprávem odloženému spirituálu o stoupání po schodoch, po schodoch, zejména pro jeho úderný refrén a poněkud netradiční závěr. Každý tu má své extra sólo v jedné sloce. A protože Dan má ve zvyku doprovodné zpěvy či rytmy pod sebou tlumit ("kušujte, plantážníci, já vás nepřeřvu"), ztišili jsme se pod jeho slokou do půvabného tvrzení "kuš kuš kudú".