Hudba: autor neznámý / Text: J. Hučín
Žít o samotě,
jako kůl v plotě,
člověku jistě neprospívá.
Chmury však mizí,
když dívka cizí
shora mi každé ráno zpívá:
Svůj krásný žlutý kaktus
si dávám na balkon,
holari, holari, holaro.
Jsou tulipány nanic
i růží milion,
holari, holari, holaro.
Když zle se koukne pak
nějaký nezdvořák,
ho kaktus píchne a já dodám: Dobře tak!
Svůj krásný žlutý kaktus
si dávám na balkon,
holari, holari, holaro.
Ženy že chtějí
koš orchidejí,
to není ani trochu zvláštní.
Tato však zdá se,
že k jiné kráse
zaplála velikánskou vášní.
Svůj krásný žlutý kaktus...
Rty se mi chvějí,
když přítel její
o patro níž se náhle řítí
chopím se šance
jak lovec kance
a spěchám se záchrannou sítí
Že strašně bodá
hned jí ho podám
a řeknu: Grüss Gott, meine Liebe.
Možná, že zrudne,
však na sklonku dne
ochutnám, jak na ústa líbe.
Vždyť za to může kaktus,
co spadl na balkon,
holari, holari, holaro.
Jsou tulipány nanic
i růží milion,
holari, holari, holaro.
Když zle se koukne pak
nějaký nezdvořák,
ho kaktus píchne a my řeknem:
Dobře tak!
Svůj krásný žlutý kaktus
jsme šoupli na balkon,
holari, holari, holaro.