Hudba: francouzská lidová / Text: H. Jelínek
Noc zvolna se krátí a úsvit už zlatí
svým zářivým jasem změť vysokých střech.
Svit luceren bledne, stín v ulicích šedne
a na trzích všude zas začíná spěch.
I malá Zuzi s košíkem růží
a květin spěchá už z předměstí k nám.
A z druhé strany jde s oslem za ní
a třešně veze zas široký Jan.
Ach, z postele vstává i hokyně zprava
a mlékařka zleva už do krámku jde.
A dělník si zpívá a lenoch si zívá
a poeta píše a učenec čte.
A Žanda s nůší mi zas rve uši
svým hulákáním: Pór, cibule, křen!
K jejímu křiku se přidá v mžiku
hlas kominíka a zase je den.
A po celém městě se na každé cestě
a ulici černá vždy hustější dav.
Tak, jak se kdo vzbudí, ať páni či chudí,
ať staří či mladí, se valí jak splav.
To vám je vřava až třeští hlava,
má hlava těžká, kam jenom ji dám?
Co jen to buší tak do mých uší?
To Paříž vstává — pojď, půjdeme spát!