Hudba: tradicionál / Text: J. Hučín
Pán spustil shůry síť a prošel černou tmou.
Tam nabral ty, co bloudí, a s nima duši mou.
Jen strach mi tenkrát radil jak propast bezedná,
už má duše Tvou víru zná.
Nás učili, že zbožní přijdou do nebe,
a tvrdili nám, že to mají od Tebe,
já se bála, že pro všechny mý hříchy
mě Tvůj anděl nepozná.
Pak najednou Tě vidím, kolem jdeš
a říkáš: Je to jenom lež!
Už má duše Tvou víru zná.
Tys dal mým nohám sílu, když krok můj nemoh dál,
zas oči cíl svůj vidí, co vzdálený se zdál,
a po náledí světa já kráčím jako v snách,
už má duše Tvou víru zná.
Nás učili...
Teď s ní ráno vstávám a večer uléhám,
pryč mizí všechny stíny, když nad hlavou ji mám.
Až pro mě jednou přijdou, já půjdu ke hvězdám.
Už v mý duši Tvou víru mám.
Nás učili...