Hudba: L. Měchura / Text: A. V. Šmilovský
Seděla jest mladá žába se starou
na výsluní u močálu pod vrbou.
Do vody se, jak jsou hezké, dívaly,
krk natáhly a překrásně zpívaly:
Kvakvakvakva...
Pod vrbou tu z díry vylez švihák rak,
klaněl se jim a láskou mu hořel zrak.
Slečna žába až po krk se zarděla,
paní matka k uvítání zapěla:
Kvakvakvakva...
Vtom přikradl z rákosí se lotr čáp
a zobanem nelítostně slečnu chňap.
Rak byl tentam, stará padla do mdloby,
vedouc na zlý lásky osud žaloby.
Kvakvakvakva...
Jak ji kvílet žáby kolem slyšely,
miserere ku pohřebu kvičely.
Kvakvakvakva...