Zpěv acapella (též a cappella, acapela aj.)

Znamená to zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. Výraz „a cappella” pochází z italštiny a nemá nic společného s kapelou – „cappella” znamená kaple. Z toho je vidět, že vokální produkce sloužila prvotně bohoslužebným účelům. Dnes se používají i termíny „acapela” a „acapella”, hlavně v angličtině. V češtině si to píše každý, jak chce.

Acapelový zpěv měl v dějinách hudby víc forem. Nejstarší dochovanou formou je gregoriánský chorál, jednohlasý zpěv. V období gotiky se začíná objevovat druhý hlas, například jako držený tón proti melodii prvního hlasu nebo postupující s prvním hlasem ve stejném intervalu (např. kvintě). To byl předchůdce kontrapunktu, fenoménu, který ovládl renesanční a barokní hudbu a vedl ke vzniku mnohahlasých vokálních skladeb. Typickým a nejznámějším skladatelem vokálního kontrapunktu byl Giovanni Pierluigi da Palestrina.

Pozdní baroko a klasicismus vedly ke zjednodušení hudby a komplikovaná polyfonie (vícehlasá skladba, kde každý hlas je oproti ostatním samostatný a případně i v čase posunutý) byla nahrazená homofonií, tedy souběžným vedením hlasů. To je doba příklonu k lidové hudbě a oblíbenému vedení dvojhlasu v tercii. Jednoduchost a líbivost homofonní hudby ovlivňuje vokální tvorbu i v současné době, zejména v žánru gospelu a spirituálů. Spirituály se právě pod vlivem klasicismu a evropské lidové hudby mění z původního jednohlasého zpěvu s opakovaným motivem na vícehlasou homofonní píseň.

Ve dvacátém století přichází do vokální hudby prvek imitace hudebních nástrojů či vytváření doprovodu k sólistovi. Pro větší roli sólisty a kvůli větší zřetelnosti doprovodu (např. kráčející bas či imitace kytary) vznikají skupiny s malým počtem členů zaměřené na zpěv a cappella (či acapela nebo acapella...).

Tyto stránky vytvořil a spravuje Honza Hučín.
Teď už ovšem bydlíme hlavně na Bandzone.
Nebo se zastavte i na našem Facebooku.